Boty NEJSOU zbytečný vynález –obhajoba obuvi
V týdeníku Respekt dnes vyšel článek o českém barefootingu – chození naboso. Ačkoliv článek je relativně dobře napsaný, za což paní novinářku chválím, komentář pod úvodní fotkou je poněkud zavádějící. Doslova je tam napsáno: ,,Boty jsou zbytečný vynález (Sdružení Bosá turistika)“.
Chtěl bych na tomto místě zdůraznit, že toto konstatování NENÍ postojem našeho občanského sdružení, jak by se na první pohled mohlo zdát a ač bylo vysloveno a to spíše z nadsázkou jedním z našich členů, do článku bylo zapracováno výše uvedeným zavádějícím způsobem.
Samozřejmě blábol typu ,,boty jsou zbytečný vynález“ může vyslovit snad jen zarytý fanatik do bosování. Jistěže boty jsou užitečná věc! Chrání naše nohy především všude tam, kde pro chození naboso nejsou zrovna ideální podmínky. Nemá cenu si ničit chodidla chůzí po ostrém štěrku, nechat si omrznout prsty u nohou při -5 °C, nebo si zavléci domů zbytky psích exkrementů, či moči při projití naboso zaplivanou ulicí.
Rovněž při výkonu mnohých zaměstnání je pracovní obuv nezbytnou pracovní pomůckou. A také společenská obuv má své opodstatnění. Jsme-li se schopni na určité příležitosti obléci a obout dle společenského očekávání, má to určitou vypovídající hodnotu o nás samých.
A konečně – obuvnický průmysl dává mnoha lidem práci. Od dodavatelů surovin na výrobu obuvi, přes lidi, pracující v jejich výrobě až po ševce, kteří se opravami obuvi živí. Obuv (zejména ta nevhodná), také dává pracovní příležitost spoustě podiatrům, pracovníkům farmaceutických firem, lékárníkům, prodávajícím náplasti na kuří oka, nebo drogériím, prodávajících přípravky proti zápachu nohou atd. Zkrátka, vše souvisí se vším.
Na druhou stranu – chodit naboso je zdravé a příjemné. Ovšem ne za každou cenu. Rozhodně ne za cenu toho, že budu z patra koukat na ty, kteří k ,,poznání jak skvělé je zahodit boty“, ještě nedospěli.
Přiznám se, že rád na svých cestách potkávám bosé lidi, velmi mě těší, když svým příkladem někoho k bosé procházce inspiruji a přál bych si, abych bosých turistů potkával stále více. Je to fajn pocit, mít spousty bosých přátel.
Nicméně bosování má být dle mého názoru hlavně zábavou a relaxem. Je to o tom, zout se tam, kde mi to vyhovuje a je mi to příjemné a užít si dosyta tohoto bosého luxusu a zase se obout, když mi terén, přírodní podmínky, či společenské konvence bosování znesnadní. Každý svou hranici může mít nastavenou jinak.
Někdo ujde bez problému bosý 30 km po skalnatém terénu, jiný se netroufne na víc než 100 m po orosené trávě. Proč ne. Bosování přece není o tom, trhat rekordy v chůzi naboso, propagovat ten nejlepší alternativní životní styl, nebo jedinou cestu ke zdraví přes stimulaci reflexních plošek na chodidlech, či podobné, promiňte to slovo, nesmysly.
Nevím jak pro Vás, ale pro mě je bosování o tom být free, v pohodě, cítit se dobře a zažívat ty příjemné pocity bosých chodidel při kontaktu se zemí. Prostě mě to baví. Tak nějak intenzivněji při chození bosky prožívám radost ze života. A jelikož žiji jen jednou, chci si fajn věcí užít co nejvíce a nejlépe a ideálně ještě teď, dokud jsem mladý a schopný zdolat každý kopec.