Reportáž z akce: II. Bosý výšlap na Sněžku. Naboso pro Kapku naděje

01.11.2014 11:09

Pokud jste 25. 10. 2014 vyrazili na Sněžku, mohli jste cestou potkat několik nemalých skupinek bosých turistů, včetně několika dětí, putujících přes Obří důl až na vrchol naší nejvyšší hory.

Akci zorganizoval spolek Bosá turistika o. s., ve spolupráci s nadačním fondem Venduly Svobodové, Kapka naděje, kterému byl výtěžek z akce věnován.

Proč se tito odvážlivci rozhodli lézt na Sněžku naboso? 

„Chtěli jsme lidem ukázat, že ke každému cíli lze dojít, i když je cesta náročná, kamenitá a plná překážek. Občas se v životě cítíte bez ochrany, bez stability. Cíl je někde v mlze a jeho dosažení se vám zdá nepředstavitelné. Stejně nepředstavitelné je vylézt bez bot na vrchol Sněžky. To, že ten vrchol zdoláte bosí a bez újmy, vás posune dál. Uvědomíte si svůj potenciál. Snáze pak překonáte překážky v cestě za vlastním úspěchem“, říká David Mrhač, jednatel spolku Bosá turistika.

My jsme se navíc rozhodli podpořit touto akcí ty, kteří se bez pomoci neobejdou - děti s poruchou krvetvorby. Chceme jim pomoci vyhrát jejich nejtěžší boj, aby i ony mohly jít za svými sny“, dodává.

 

Ačkoli byla povolena bosá a minimalistická obuv, většina účastníků se rozhodla dojít bosky až na vrchol. 

 

,,Tak velkou účast, vzhledem k počasí, teplotám i náročnosti terénu, jsme nečekali a překvapila nás“, shodují se organizátoři.

 

 

 

Šlo se ve třech skupinkách, odpovídající tempu jednotlivých účastníků. 

Nejrychlejší bosí alpinisté stoupali na Sněžku 2 hodiny, zájmový kroužek bosých žáků ZŠ Čakovice, jste naopak mohli potkat při míjení předchozích dvou skupin.

 

 

Zpočátku byl terén náročný a některé úseky nebyly bosým chodidlům příjemné. ,,Zprvu mě mrzly ťapky, říká Tomáš, jeden z turistů, jenž běhává závodně maratony.

 

 

 

 

 

 

 

"Bosa chodím moc ráda, takže jsem neváhala. V místech, kde byl terén nepříjemný jsem si na chvíli obula bosé sandále“, říká Lucka, sympatická studentka VŠ.

 

 

,,Já jsem původně chtěla jít obutá, měla jsem obavu o nohy, pak v půlce jsem neodolala a zula se. Byl to nádherný pocit, šlo se mi rychleji, bylo to příjemné. Ušla jsem bosá asi 2 km. Určitě začnu bosa chodit častěji, rozplývá se Jana, další z účastnic.

 

Já jsem byl bos na Sněžce v létě s tatínkem, chlubí se devítiletý Honzík, syn učitele ZŠ Čakovice, jehož táta, známý propagátor bosého chození, Mgr. Igor Slouka, vede kroužek Turistiky pro zdraví, jehož nedílnou součástí je také turistika naboso. 

 

Na vrcholu Sněžky byl místy sníh - zajímavá zkušenost, dělat do sněhu otisky chodidel, dělí se s námi o svůj zážitek Petr.

 

Udělal se mi cestou puchýř, ale je to malá daň za pocit vítězství, který mě naplňuje. Dokázal jsem něco, co se spoustě lidem zdá nemožné, tvrdí Mirek.

 

Byla to výzva, prožili jsme zážitek umocněný o poznání, že věci, které, se zdají obtížné a pro mnoho lidí nepochopitelné, mohou být ve skutečnosti docela snadné a přirozené. Jde jen o to, překročit občas hranice konvenčního myšlení, uvolnit se, uvědomit si, že ty hranice toho, co je či není správné, nebo co lze či nelze, si určujeme jenom my sami. Cestou za tímhle poznáním jsme navíc měli tu čest pomoci dětem, jenž statečně bojují se zákeřnou nemocí – leukémií, shodují se účastníci.